Doudlebský zámek
V roce 1590 byla dokončena stavba doudlebského renesančního zámku, který byl využíván jako lovecký. Renesance do Čech přichází téměř se stoletým zpožděním, a je to doba, kdy šlechtici opouštějí hrady a stěhují se do uvolněnějších zámků. Doudlebský zámek má však ještě tzv. „obranný charakter“ v tom smyslu, že dvůr je obestaven ze všech čtyř světových stran. Uvnitř dvůr v přízemí obklopují otevřené arkády s toskánskými sloupy. Ty původně nesly dřevěnou pavlač, která byla roku 1630 nahrazena kamenným ochozem. Z této doby pochází také kamenný vstupní portál do zámku.
Vnitřní prostory nemají žádné chodby. Výraznější stavební změny byly provedeny za Františka Adama, syna Jana Jindřicha, v letech 1670-1690 v raně barokním stylu. Budova byla opatřena vysokou střechou s barokními štíty, zevní sgrafita byla zakryta vrstvou omítky. Kolem hlavní brány s kamenným erbem byly vybudovány hospodářské budovy.
Bubnové v těchto dobách sídlili v Doudlebech pouze v létě. V roce 1809 prodali zámek v Žamberku Windischgrätzům, od kterých ho poté koupili Parischové (baron Parisch žil během komunismu v Kanadě, po roce 1989 se vrátil zpět do vlasti, zámek odprodal škole, která zde už předtím sídlila, postavil si v zámeckém parku dům a nyní vlastní pouze kapli, která je otevřena veřejnosti v době bohoslužeb a jinak přístupná na požádání).
Bubnové v této době přesídlili trvale do Doudleb. Kolem zámku vybudovali park v anglickém stylu, který (na rozdíl od parků francouzských) porostům ponechává prostor pro jejich přirozený růst. Z náboženských důvodů byly zabíleny takřka všechny nástropní malby, protože Bubnům se pohanské motivy zdály být nekřesťanské a morálně závadné. Tři místnosti se přepažily, aby byly obyvatelnější a daly se v zimě lépe vytápět.
Z arhitektonického hlediska je zámek Doudleby velmi zajímavý – jedná se o renesanční skvost se sgrafity jak na vnější fasádě, tak i na vnitřním dvoře a dokonce i na sedm metrů vysokých komínech. Za povšimnutí stojí vzácné nástropní malby, ve třech sálech jsou k vidění i tzv. emblémy, které v sobě skrývají hádanky a svojí vizuální strukturou připomínají stavbu renesančních sonetů, jak je proslavil William Shakespeare. Zámek je unikátní i tím, že Bubnové ho nejen postavili, ale zůstal jim (vyjma období totality) po všechna století až doposud, zatímco ostatní zámky se často prodávaly a měnily majitele.
